Motto: "Člověka limituje jen jeho fantazie."

Collection Old England Tea - as time goes on

14. září 2013 v 11:44 | Nady |  Wire-wrapping
The final impulse to start collection Old England Tea was one big competition on czech sell server - Fler.cz. It was first year of this competition and topic "Afternoon tea". The idea was forming so long time. I made complet - earrings, necklace and ring. Core color was brass, fill in blood-red and cream. (click on picture lead to item in store or in gallery of sold items)
Darjeeling, blood and cream
imageimageimage

I finally have the solution, how made it. And the first complet was very popular. So, I didn´t wast time and made another. At first complet Nilgiri in copper-orange colors:

Nilgiri
imageimageimage

And in short time the earrings similar to Darjeeling, but in copper and pink. The necklace I made after long time, maybe a year.

English Rose
imageimageimage

As you know, everybody likes silver color. I like it, but I don´t use it so much in my jewelry. My favorit materials are brass and copper. Despite the preferences I sometimes made something in silver color. Combination of colors - grey and turquise - give the name of complet:

Earl Grey
imageimageimage

Earrings in collection Old England Tea doesn´t have aerwires but the has ear-clips. Reason is keeping of historical character, part of character is patina, too. All customers wont change the aer-clips to earwire, so I gave in this element. Next "tea" complet was ground in black.

Gold, černý a zlatý
imageimageimage

Then there was first serie of brooch/hairpins. They can find them in next blog.

Insperation of some jewels was finded material, filigrees. It´s the case of silver complet for example. This time I used steel wire and a lot of minerals to assamble it. First was the necklace. I hasitated to make earrings too for long time, because of its wieght. But, I made it. Despite of my fears of weight, the earrings was sold very quickly, more quick than necklace. The comlet was offered split and waas sold split too.

Yunnan Pu-Er
imageimageimage

Collection Old England Tea join together names of jewels too. There is always name of tea inside, optimally in some inner relation. The relation is in name apparent (English rose of copper-rink combination) or isn´t apparent (Yunnan Pu-er has red infusion). How the collection was bigger and bigger, it was much difficult compone new names.

Next jewel belongs to "tea collection", despite it seems like it´s quite different. Originally I was made it to wire-wrapping challenge (on Fler), theme was "Jane Austine". Perfect topic for my collection. But, the deadline was to short and I was to slow. On the memory of this challenge the work name is "Jane".

Golden Pekoe
imageimageimage
Necklace Golden Pekoe ushered in changes in whole collection. The changes were linked to my technical ability. Filigrees alone were not enought. I still used its, it´s inseparable part, but it isn´t play prim from now, but fill in the jewel, makes effects. Necklace was controversy for some people because of combination of materials. And wasn´t last controversy...

Year 2012 was very poor of collection Old England Tea. There were a lot of factors - I was working on my other collections, mostly Mini (fe)male, I was on internship in US etc.
Half in US, half in the Czech Republic I made the complet Moon in lace. It hasn´t "tea-name", but name take accent to stone and is linked in lace-face of filigrees.

moon in lace
imageimageimage

Necklace has several cute details. I was made the earring in the some style, only thin lace rim light up the stone in the middle.

imageimageimage

From my travels I had import also some material of course. It would be a man say, in these modern times, when the distance is reduced every minute, time runs like the wind, it still holds that something you can buy only in US. At the beginning of 2013 and I made themed, winter set, which has in the center filigree of foreign production.

Snowflake
imageimageimage

Pairs of stones, primary to earrings were multiply stones in my "treasure". There were mostly chalcedony and its subtypes - carneolians. I decided arrange it to similar earring like was Moon in stone, simple rim light up the stone. This type of earrings seems like not suitable for collection Old England Tea. But the rim is lace-imitate like filigrees are lace-imitate.

... in lace
imageimageimage
On many wishes followed the brooch/hairpins again. First part like oriental, second flower and finally small flower with minerals. In detail in some future blog.

Last one, the newest jewel of collection Old England Tea is in color of brass, again. This time fill in turquise and white, with a lot of minerals. You can see classic elements of collection - filigree, lace sleeve, patina. New element in character of collection, perfect suitable, is viking knit.

Lady Pu-Er
imageimageimage

Next necklace is now unnamed, but I know colors for it - brass and green.
And my treasure of filigree, foreing and czech, isn´t empty still...
 

Nákupy v US

10. května 2013 v 15:20 | Nady |  Z cest
Dnes tu pro vás mám další speciál. Tentokráte o nakupování, hlavně tedy nakupování oblečení a bot. Protože Amerika je jiný svět...

Začíná to tím, že mají jiné velikosti. Ano, ani Evropa není ve velikostech oblečení a bot úplně konzistentní. Amerika má ale své, úplně jiné číslování. Stejně jako mají stále úplně jiné, anglické jednotky, měr a vah. Velikosti triček, halenek apod. jsou ještě dobré, tam převažuje klasické číslování - od 36 či S. Ovšem kalhoty, to je speciálně pekelné oddělení. Jsou číslovány a to od 0 či dvojté nuly. Někde mají jen sudá čísla, jinde i lichá. Jako všude ve světě, každá značka má trochu jiné rozměry pro každé číslo. Takže trefit svou velikost kalhot v neznámém obchodě může být velmi, ale velmi složité. V jednom mi padly o velikosti 06, ve druhém 00, ve třetím žádné*.

S trikama to je o něco lepší. Téměř klasicky začínají všechny velikosti u 36, která je brána jako S. Takže nic pro mě. Ale pokud člověk trochu hledá, najde i menší. Dokonce jsem narazila na obchod, Aeropostale, kde mi velikost XS byla malá. Moc sympatický obchod :) Ono ostatně jen v Číně jsem měla sympaticky "normální" konfekční velikost - M! Vzhledem k tomu, jak je Amerika multikulturní bych čekala, že tam bude trochu více obchodů s "malými" velikostmi, ale je jich taky jako šafránu. Nicméně velké značky mívají oblečení od 34 a v normálních rozměrech.

Jedna věc je ale v Americe naprosto úžasná - výběr. V obyčejném shopping mall (nákupním centru) najdete nejen samostatné obchody, ale obvykle také jeden či dva rozlehlé, podobného typu jako pražská Kotva, ale s jednotnými pokladnami. Jeden je Sears, orientuje se především na levnější varianty daného zboží. Druhý je proslulý Macy´s, kde najdete téměř veškeré velké značky ve vynikající kvalitě a přesto za o něco lepší ceny než v jejich buticích.

Právě Macy´s a Sears jsou jedním z nejlepších míst k nakupování. Obě nabízejí široký sortiment s širokým výběrem barev, stylů, značek a velikostí. Sears pak i za velmi atraktivní ceny, zvláště pokud jsou zrovna slevy (a ty jsou ve státech ve velmi pravidelných a přesně daných termínech). Žádná sleva ale není zadarmo, takže je dobré si zboží dobře prohlédnout, zda je slušně ušito a netrčí z něj tisíce nití, zda materiál něco vydrží nebo jestli vás nesežere na počkání. Dají se ale ulovit skvělé kousky. Třeba oblíbená pola od Ralpha Laurena, dámská i pánská za 12$. (U nás běžně za cca 800 Kč.)

Výběr barev je kapitola sama o sobě. Když se u nás řekne výběr barev, představíme si tak 5-6 barev, maximálně 10. Většina z toho tmavých, nudných - černá, hnědá, tmavě modrá, šedá, bílá, pár pastelových s trochou štěstí. Výběr barev v US je mnohem, mnohem větší. Jeden příklad za všechny - mikina Osito North Face (úžasná, chlupatá, medvídkovitá... )
byla u nás (respektive v celé Evropě) k dostání ve 4-6 provedeních. V US byla snadno k sehnání zhruba ve 20 barvách/provedeních + ještě další varianty, které se sháněly malinko hůře. Samozřejmě ve všech velikostech od S po XXL. Cena byla v US i v Evropě srovnatelná.

Další tipy - barevné elastické jeany od Levise - ve státech cca 6-8 výrazných barev + klasické odstíny (modrá, modročerná, světlemodrá, černá). U nás klasické odstíny a možná jedna, dvě barvy navíc.
Polo RL dámské - nepřeberné množství variant v US, u nás je už nějaký ten výběr vidět...

Prodejci často zdůvodňují malou nabídku velikostí trhu. Prý je český trh příliš malý. To bych pochopila. Ale v dnešní době není problém mít trh evropský. A ten už malý není. V Evropě podle statistik roku 2009 žilo přes 600 miliónů lidí (bez evropské části Ruska), v US pak "jen" 305 miliónů. Navíc Evropa je rozlohou mnohem menší (6 mil. km2 - opět bez evropské části Ruska), doprava v ní není zase takový problém; v US (skoro 10 mil. km2) je doprava do všech koutů dost náročná. Stejně jako v US nám tu letadla lítají všude možně. Takže vážení, kde je zakopaný pes?!

Dokonce jsem tam potkala chlapy, Čechy/Evropany, co je bavilo nakupovat. Zprvu mě to překvapovalo. Ale pak jsem pochopila. Ono totiž, když mají chlapi z čeho vybírat, nejsou tak nevrlí. Občas jsem měla pocit, že výběr pro muže je tu větší než pro ženy. Ale to je údajně jen klam způsobený mou skvělou velikostí :) Výběr barev, velikostí, typů, střihů... trik, košil, svetrů, mikin, kalhot, sak, ... prostě úplně všeho. Byla zábava chodit nakupovat s klukama a pro kluky!

Další důvod pro dovážení jen malého množství vzorů a barev je prý naše konzervativnost. Mno, to by mě opravdu zajímalo, jak je teda možné, že se u nás tak daří malovýrobcům s jejich kreativními pojetími oblečení? Barevnými, netradičními střihy, ... však víte, na Fleru je jich spousta ;)

S botama je to to samé v bledě modrém. V US mají ještě velikosti ve třech šířkách. O botách už jsem jednou psala, tady v blogu. Ty už se doma v dílně vyrábějí hůře a tak jsme hodně odkázáni na to, co nám velkoprodejci nabídnou. Často se nás snaží utáhnout na fusekli a prodat boty z co nejlevnějšího materiálu za relativně slušnou cenu. Když se boty po jedné, dvou sezónách rozpadnou, přijde nám to ok a jdeme si koupit další. Další děs. A takhle se vydělávají peníze.

Ještě se musím zmínit o jedné specialitě. Komiksová trika. U nás komiksy nejsou zase tak velký hit, ale jsou dostatečně populární. Ovšem sehnat triko korespondující s vaším oblíbenou superhrdinou... no, pomalu je jednodušší si ho vyrobit. V US jsou komiksy velmi populární. Opravdu velmi. Mají všechna možná komiksová trika. Obvykle navíc nestojí 20 babek, ale jen 5 až 10. Některá mají prosté, nudné provedení, obrázek lípnutý na triko. Mnohá ale mají i trochu vtipnu a potisk vypadá dost přirozeně. Prostě ideální dárek pro všechny komiksově nadšené kamarády v Čechách :) Jediná škoda, že trika jsou převážně v pánském provedení a často dost přebraná - bývá problém najít správnou velikost. Ale údajně je doplňují každý týden.. :)


*Moje konfekční velikost je 32/34, bot pak 35/36.

Velký výlet do NY - part 7

24. března 2013 v 21:24 | Nady |  Z cest
pondělí, 6. týden
Poslední den našeho výletu do Města mrakodrapů. Bagáž je připravena, ukládáme ji do "úschovny" a vyrážíme do města. Protože jsme si v sobotu s Petrem koupili kombinovaný lístek na Top of the Rock a MoMA, máme poslední šanci navštívit MoMA. Bagáž se tam brát nesmí, vlastně taková newyorská klasika.

Je chvíli po deváté, když se složitým labyrintem prohlídky, šatny, kolem fronty na lístky dostaneme k místu kontroly lístků. Tam nás odkážou na onformace, že nám tam na základě našich lístků vydají místní. Ok, ok. Takže ještě jednou labyrint. Slavnostně procházíme dovnitř, do MoMA alias musea moderního umění. Mají zde stálé sbírky i jednorázové výstavy. Pro nás nejzajímavější jsou horní patra, bereme to tedy odshora. Úplně nejvýše je aktuálně výstava věnovaná hračkám.

V celém objektu MoMA není žádný zákaz fotografování. Leč přijde mi to trochu jako svatokrádež a tak nefotím. Jen jedna dokumentační z výstavy her a hraček.

V MoMA si opět připomínám, proč tak miluju impresionisty. Poprvé vidím jejich díla naživo a jsem uchvácena ještě více. Ale mají tu i jiné moje oblíbence, van Gogha, Dalího, Warhola... Je to prostě krása. Škoda, že máme tak málo času. Máme i audio-průvodce, takže si o vybraných obrazech pouštím záznam. Jsou tam nejen popisy či vznik obrazu, ale i různé zajímavosti.

Musíme si nechat ještě dostatek času na MoMA shop. Asi už jsem psala, že ve státech mívají muzea i galerie dobře vybavené "gift-shopy". MoMA je ale v tomto ještě naprosto extra. Nejenže nabízejí upomínkové předměty ve formě plakátů, pohlednic a nejrůznějších výrobků s logem MoMA. Nabízejí ale také velkou škálu designových výrobků od současných výtvarníků a to od nábydku, přes pomůcky na vaření až po různé doplňky a oblečení. Inovativní je nejen design, ale často i materiál. Například tato "papírová" peněženka, která vydrží leta (v ruce máte opravdu pocit, že je to papír). Doporučuju navštívit aspoň virtuálně.

Je opravdu těžké si narychlo (máme asi 10 minut) něco vybrat. Jsem naprosto nepřipravená na tu nepřebernou nabídku. Kupuju několik pohledů se známými díly na památku, barevnou tužku s logem MoMA, pár dalších vtipných drobností, karty ve stylu Tima Burtona a pro muže Supermanskou peněženku.

Fofrem se vracíme zpět do Brooklynu pro batožinu. Mezi naším a Alesandřiným hostelem potkáváme skupinku sprejerů, kteří se právě chystají v akci. Mají na zemi vyskládané spreje, hraje jim k tomu hudba z otevřeného auta... Mám nutkání udělat pár sprejerských fotek. Leč jsem bačkora, takže nemám odvahu se zeptat a už vůbec ne je fotit, aniž bych se zeptala. Ale cuká mi v prstech dlouho. Jdeme kolem nich i zpátky, s batožinou. Jsem měkká.

Když to pak vyprávím Petrovi (kterého zjevně nezaujali), říká mi, že jsem trubka. Že by jim to určitě nevadilo a ještě by mi zapózovali. Předpokládá, že na daném místě jsou graffiti povolené. Asi má pravdu, protože byl jasný slunečný den, poledne, ... Co naplat. Žádnou sprejerskou fotku nemám. Vlastně nakonec nemám ani skoro žádnou fotku z Brooklynu, plného starých továren, často opuštěných, se spoustou zajímavých objektů a ještě zajímavějších detailů. Prostě. Těch podnětů je najednou přespříliš. Příště snad budu chytřejší.

Z Brooklynu zpátky na Manhattan, nalodit do busu a frčíme zpátky do Bethesdy. Než se nám podaří opustit New York, padá už tma. V té vynikají světla odjíždějících autobusů. Je jich nekončící kolona, jeden za druhým...
 


Velký výlet do NY - part 6

17. března 2013 v 13:38 | Nady |  Z cest
neděle, 5. týden
Noc opravdu stála za to. Skoro jsem nespala.
Ráno jsme nikam nespěchali a tak jsem si mohla vychutnat wafle k snídani a velký čaj. S mlékem, samozřejmě.
Po snídani jsme vyrazili opět do ulic.

Jedna fotka z newyorské podzemky:

a vystupujeme rovnou v centru, na Times square.

Je dost hnusně, cca 5°C a prší. Nemám ani šálu. Naštěstí je tu dostatek stánků s deštníky, pláštěnkami a šálami, takže za chvíli je mi mnohem tepleji.


Skrze Times square procházíme směrem nahoru. V tak hnusném počasí máme v plánu muzea. Než se dostaneme k přírodopisnému muzeu, potkáváme už v metru davy lidí. Až posléze nám dojde, že celá ta fronta (představte si ji třeba jako plný Václavák) je do onoho muzea. Představa vystát tu frontu není ani tak strašná jako představa, jak to asi vypadá vevnitř. Program "muzeum" rušíme. Místo toho hledáme v blízkosti Central parku něco k obědu. Hloupý to nápad, pravda. Nakonec ale najdeme, malou, schovanou pizzerii. Všichni jsou spokojeni. Trochu se ohřejeme, najíme a domluvíme další plán. Po obědě ještě vyrážíme najít nepostradatelný Starbucks. Pro Petra kafe, pro mě megačaj :)

Přestalo pršet a tak se jdeme courat po Central parku.
Pokud se nedíváte příliš zblízka - viz hladina jezírka zde

vypadá to tam téměř idylicky. Spousta zajímavých, romantických zákoutí s malými altánky, ostrůvky kamenů i plno zeleně.


Taky půjčovna loděk a několik pouličních bavičů, od hudebníků až po klauny s bublinami. A kašny samozřejmě. Některé i s lekníny.
Okolo Central parku jsou ty nejdražší obytné domy. Mají totiž výhled do zeleně, což je na tomto ostrově vzácné.

Z klidu parku se vracíme do tepajícího města. Rovnou na 5th Avenue.

Je na ní také největší, nejluxusnější a nejproslavenější Apple store. Žel toto jablíčko je jediné, co jsem z něj viděla. Zbytek skupiny je totiž dost antijablíčkářsky naladěný.

A je vidět, že na výlohách si tu nechávají opravdu záležet!


Prošli jsme ji celou. Ten den tam probíha "Polish parade", jakási přehlídka na počest Poláků žijících v New Yorku. Bude jich tam celkem hodně, protože mají i svou školu a na přehlídce bylo v průvodu opravdu hodně červenobílých.

Den jsme zakončili v hospůdce někde v Soho. Nedělě večer bývají ve státech dost mrtvé a to i pokud je po neděli nějaký svátek. Osobně jsem to zakončila ještě slušnou horečkou a byla jsem ráda, že jsem se dostala do postele.

Mini (fe)male - minimalistické květinky a proč si je vybrat

12. března 2013 v 11:40 | Nady |  Nadyrhaní
Minimalistické květinky pro každého. Přímo volají po jaru.

První jarní květinky, sněženky,bledule a narcisky.
Fialky a irisky...
a milované tulipánky v mnohabarvách...
a provedeních...
...i jiné květiny, třeba levandule arůže.
.
Některé květinky už šly do světa:
a ty ostatní se moc těší, že se do něj taky podívají!

Proč si vybrat takovouto květinku?
  • Jsou malé, minimalistické a přece rozzáří každý outfit.
  • Minibrože jsou vhodné jak pro ženy, tak i na klopu saka, či kapsičku muže.
  • Jen tak neuvadnou, vydrží dlouho (zvláště) bez vody.
  • Jsou velmi odolné a trvanlivé, protože jejich kostra je z polotvrdého nerezu.
  • Jsou vhodné i pro alergiky, nerezová kostra má potravinářský atest.
  • Jsou lehoučké.
  • Závěsné naušnice mají mechanické zapínání z hypoalergenní oceli.
  • Stonky minibrožek jsou z drátu průměru 0,8 mm, takže je můžete píchnout i do jemnějších materiálů. (Doporučuju nejprve vyzkoušet na skrytém místě.)
  • U špendlíkového stonku je vždy i očko, kterým můžete pro jistotu protáhnout malou sicherku.
Nenašli jste tady tu svou oblíbenou květinku? Našli jste jen minibrož a chtěli byste naušnice? Napište mi o ně!

Že jsou tyhle brožky na Vás moc malinkaté? Mám i větší ;)

Vlásenky od Nady u kadeřnice Anety

9. března 2013 v 15:22 | Nady
Veselé barevné vlásenky, jiskřivě odrážející světlo, které skvěle doplní Váš účes. Hodí se nejen na plesy všeho druhu, ale také k jiným společenským i naprosto běžným příležitostem. Celá velká krabice těchto vlásenek je od února k dispozici u kadeřnice Anety Peškové v Chrudimi na Masarykově náměstí.
Cena je 25 Kč za jednu vlásenku.


Vlásenky jsou všech možných barev, od stříbřitě šedivé, přes tmavou i světlou modrou, zelenou, žlutou a zlatavou, růžovou, oranžovou až k červené.

Vytvořeny jsou z českých korálků, základem je vždy korálek broušený (krásně odráží světlo) nebo mačkaný, případně vosková perle. Doplněny jsou pak nejrůznějšími rokajly. Základ vlásenek je černý nebo zlatavě hnědý. Celkem bylo vlásenek 100 ks, vždy alespoň dvě stejné, obvykle alespoň 4 sladěné:

Pokud byste potřebovali nějakou speciální barvu či provedení, napište mi!

Velký výlet do NY - part 5

14. února 2013 v 16:21 | Nady |  Z cest
ještě pořád sobota, stále 5. týden

Blížíme se k proslavenému Brooklynskému mostu.
Nedaleko od něj míjíme velmi zajímovou budovu, se kterou si architekti opravdu vyhráli. Trochu mi připomíná Tančící dům v Praze.

Blížíme se k Brooklynskému mostu. Nejprve se trochu lekáme, že je zavřený, ale zavřená je naštěstí jen jeho část. Projít přes něj lze. Jen podmínky na focení to trochu stěžuje, ale dco se dá dělat.

Zase na druhou stranu máme, vzhledem k pokročilejší denní době, krásně zbarvnené světlo :)





Přecházíme na druhou stranu a chvíli váháme, co dál. Rozhodně se jdeme na chvíli ohřát do nějaké restaurace, bistra. Petr chce jít fotit ještě Manhattan v noci, takže se nechceme příliš vzdalovat než se trochu více setmí.


Vracíme se tedy do vyhlédnutého parčíku po jedním z mostů. Je odtutd krásný výhled na svítící ostrov mrakodrapů. Alessandra zcela zjevně mrzne. Přesto si zula boty a chodí tu bosa. Že prý ji bolí nožičky... Stejně měla na nohách akorát balerínky, ty asi moc nehřejí. Raghúm ač taky vymrzlý, jí cpe svou bundu. Nechce. Osobně jsem na sebe navklíkla všechno zbylé oblečení při zastávce v bistru. Petr taky vytahuje ještě jednu bundu. Tu si Alessandra bere hned, bez přemlouvání.

Petr má jako jediný stativ, takže my ostaní se leda kocháme výhledem :) Snažím se místo stativu použít zábradlí, ale moc mi to nejde. Ačkoli vznikají i zajímavé obrazy :)

Je zhruba devět večer. Vzhledem k tomu, kolik jsme toho nachodili a kdy jsme vstávali, jsme utahaní jako psi. Raghú ale dostal jeho obvyklou druhou mízu a dožaduje se návštěvy klubu. Koukáme na něj jako na blázna. Snažíme se rozumně domluvit, ale vypadá to, že domluva je skoro nemožná. Raghú se chce vrátit zpět do centra. Chvíli to vypadá, že se trhne, ale protože je v tom sám, jde nakonec s námi.


Pro pár piv a brambůrky, posedět chvíli na zahrádce u hostelu a pak zapadnout do postele. Dle očekávání se u mě už začíná projevovat rýmička. To bude noc...

Velký výlet do NY - part 4

10. února 2013 v 18:46 | Nady |  Z cest
Z Battery parku přes Financial district do Soho a dále přes Litlle Italy a China town až k Brooklynskému mostu. Opravdu dlouhá procházka.

Krátká fotoexkurze, tentokrát beze slov.












Velký výlet do NY - part 3

4. února 2013 v 16:05 | Nady |  Z cest
ještě pořád sobota, stále 5. týden
Sbíháme po schodech dolů. V prvním podlaží potkáváme neodmyslitelný Starbucks. Petr nic nechce, divné, kafe on opravdu rád. Objednávám si svůj čaj. Konečně!

Prý se mi úplně proměnila nálada.
Kdo ví, možná. Ostatně, já jsem říkala, že jsem závislá na černém čaji s mlékem. On, lékař, mi to nevěřil. Že o tom nikdy neslyšel.

Ve vyhřátém metru nastupujeme do jednoho z vlaků potřebným směrem. Cestou ladíme trasu a shodujeme se, že další přestup je zbytečný, zbývající kus cesty dojdeme pěšky. Ostatně není to nijak daleko.

Vystupujeme na dolním Manhattanu.

Raghú a Alesandra už na nás čekají. V plánu je výlet lodí k soše Svobody a na Ellis island. K pokladně se dostáváme celkem rychle, na lístcích máme čas 12:30. Ptáme se, zda tam musíme čekat nebo stačí přijít na daný čas. Bohužel, musíme čekat. Při čekání se rozhlížíme kolem. Mají tu zajímavý památník všech utonulých.

Vlastně to vychází akorát - procpat se frontou (kde je snad více lidí než na Velké čínské zdi), projít bezpečnostní prohlídkou..

Jsem v NY. Tady jsou bezpečnostní prohlídky pomalu i v obchodech. U výletu lodí je ale bezpečnostní prohlídka letištního typu. Zabavují všechno, včetně pepřáků a pití. Sbohem můj pepřáku. Jsem naštvaná, protože pepřák mi nesebrali ani v Číně a teď tohle. měla jsem to vědět.

Konečně se nasoukáme na loď a hledíme ulovit co nejlepší místa. Je těžké si vybrat, stejně nakonec mají pořádný výhled jen ti, co jsou přímo u zábradlí. Před námi jsou krásně barevné mrakodrapy. Ale to není New York, nenechte se zmást, to je New Jersey.

První zastávka je ostrov se sochou Svobody. Je to celkem malinký ostrov, socha na jedné straně, budova se záchodky a občerstvením na druhé. A přístavní molo. A davy lidí, všude. Ač je ostrov maličký, není problém ztratit zbytek skupiny ve chvíli, kdy vytahuju foťák.

Ale je odsud skvělý výhled na Manhattan.

Stejně jako na New Jersey.

Nemám tušení, kde je zbytek. Měla jsem pocit, že je vidím kousek před sebou, ale to byl někdo jiný. Procházím ostrůvkem a jdu až k molu. Tam čekám na ostatní. Lodě nejsou nijak obrovské, ale lidí se na ně vejde spousta.


Čekám asi 15 minut. Někdo volá. Raghú. Ptá se, kde jsem. Za dalších pět minut přicházejí. Nalodíme se a směřujeme na Ellis island.Je to ostrov s velkou budovou, skrze kterou procházeli všichni imigranti. Byli zde zkontrolování jak oni po fyzické stránce, tak i jejich zavazadla. Dnes je to velké muzeum o osidlování Ameriky. S mizerným osvětlením nevhodným pro fotky jako obvykle. Poté nastupuje opět na loď a míříme zpět k Manhattanu. Máme už docela hlad.

Poslední rozloučení s New Jersey:

(Taky máte pocit, že New Jersey je zajímavější, rozmanitější a barevnější než NY?)

Velký výlet do NY - part 2

4. února 2013 v 10:21 | Nady |  Z cest
sobota, 5. týden
Postupně se propracováváme frontou k pokladnám a pak nahoru, doufajíce, že slunce bude milosrdné a ještě trocha atmosféry jeho vyloupnutí do nového dne na nás zbyde.

Napřed to vypadá, že máme smůlu. Nad NY se vznáší lehký opar a po sluníčku není ani stopy.
Pohled na Emipre state building:

Leč sluníčko nezklame a nakonec se zpoza mlžné peřiny přecejen vykulí, ačkoli opar částečně zůstává. Atmosféra města je ale rázem proměněna.

Top of the Top of the Rock nabízí nekonečné množství výhledů. Z některých byste ani nepoznali, že se jedná o New York.

Pohled přes část zálivu směrem k New Jersey.

Slunečním světlem zalévaný dolní Manhattan:

Rozestavěné mrakodrapy místy připomínají krabice lega...

Central park a přilehlé ulice se také probouzí.

Mozaika s odrazy slunce.

V New Yorku se také pořád staví... Při bližším pohledu si člověk řekne, že ta scéna ze Spidermana, kde mu pomohly jeřáby, nemusela být vůbec těžká na rekvizity a přípravu. Jeřábů je totiž v New Yorku habaděj.

Mohutná plexisklová stěna spoluvytváří zajímavé obrazy.

Petr si stěžuje, že nejsem vůbec nadšená. Respektive, že jsem nevrlá. O ničem takovém nevím, líbí se mi tu, špatnou náladu nemám ani v nejmenším.

Ještě pohled na druhou stranu, v podstatě nefotitelnou pro velký kontrasst světla a stínů.

Rychlé rozloučení s Empire (slavnější budova tu holt není - Chrysler se vůbec nedala fotit, protože celá odráží světlo).

Opouštíme střechu a vracíme se dolů. V jedenáct máme sraz se zbytkem skupiny na druhém konci Manhattanu.

Kam dál