Motto: "Člověka limituje jen jeho fantazie."

Krátce z US, týden no. 1

18. září 2012 v 4:44 | Nady |  Z cest
týden 1., pátek
Dostala jsem konečně přístup k e-mailu, který mi tu zřídili. ITák prostě nebyl dříve k sehnání, až to šéfa krapet namíchlo. Ve schránce je úžasných 75 mailů. Napřed tomu nerozumím, ale pak mi dojde, že mi ho zřídili ve chvíli, kdy byl můj pobyt odsouhlasen. Asi třetí mail od konce je upozornění, že mi schránku zablokujou, protože nemám patřičný kurz. Už ho dávno mám :))

Dneska je lab párty u Claudia. Jedeme až na konečnou metra a pak ještě autobusem. Vystupujeme dle instrukcí a zjišťujem, že zastávka je přímo u Claudiovy zahrady. Několik lidí už je tu, na další se čeká. Respektive jen na jeden pár. Mají tu být každou chvíli. Dorazí asi za hodinu a půl, nikoho to nepřekvapuje. Srbové, ti mají prý vždycky dost času.

Gril už je roztopený, nejvyšší čas na něj něco dát. Mám hlad jako vlk. Ještě před jídlem přichází na řadu drink - Pisco sour - ze speciálního a jedinečného chilského alkoholu. Celkem dobrý, dost silný. Hurá na maso! Je k němu spousta zeleniny a dokonce i bramborový salát. Ne úplně klasický, ale moc dobrý. Velmi příjemná změna od mexické kuchyně a mražených jídel :)

Už je po půlnoci, dvě auta si nás rozdělují na metro. Ptají se mě, jestli Twinbrook je ok. Copak já vím, kde to je? Jedu na Medical center... Trochu mě děsí, že tuhle stanici jsem ještě ani neviděla, doufala jsem, že mě vyloží zase na konečné. Je to metro přeci, tam se ztratit nemůžu. Ostatní osazenstvo auta bydlí v okolí Twinbrooku. Stanice vypadá normálně, chvíli studuju, kterým směrem že mám jet. Na vlak čekám 12 minut. Po důkladném studiu linek docházím k názoru, že ať přijede správným směrem cokoli, vždycky dojedu.

Přijíždí vlak. Nemá na sobě očekávanou konečnou. Ani jinou. Je na něm napsáno "Special". Chvíli váhám. Lidí je tam jen pomálu. Nakonec nastupuju, připomínajíc si, že přece může jet jen mým směrem. Naštěstí taky jede.

Ono "Metro" je ve Washingotnu hodně protažené ho okolí. Názvy stanic jsou pak často zároveň názvy městeček. A jede po povrchu, je to opravdu spíše vlak. Pod zem zajíždí před Medical center a stává se z něj zase metro. Rozdíl v rychlosti je poměrně velký.

Zdárně jsem dojela a došla do místa svého dočasného bydliště. Je něco málo po druhé hodině ráno. I další ubyvatelé domu dnes byli na párty, ale jdu suverenně nejpozději. Všichni už spí. Prospím zase půl dne. Ale to je asi jedno, Petr jde v sobotu do práce, nic moc se dít nebude. Na čtvrtou odpoledne jsem domluvená na nákupy.

týden 1., sobota
V poledne si dávám snídani a studuju u ní průvodce. Petr mi přihodil ještě další dva, neoficiální a výlety. Výlety jsou skvělé, ale mají tu chybu, že jsou obvykle aspoň na tři dny či až na týden. Autem se dají zvládnout klidně i za den, ale ztratí veškeré svoje kouzlo. Na kočku. Neoficiání průvodce je trochu staršího data, ale jinak je fajn. Je v něm spousta informací, obvykle uspořádaných několika způsoby, takže se lze snadno orientovat dle oblasti, dle zájmu aj.

Kolem třetí je čas na oběd. Venku se podezřele zatahuje. Asi bude pršet. Nebo bouřka. Bouřky tu obvykle moc dlouho netrvají. Zatahuje se stále více a vítr sílí. To bude slušná bouřka... zrovna mám jít ven. Zvoní telefon. Ven nemusím, mají zpoždění. A protože prší, vyzvednou mě. Bouřka sílí, padají celé vodopády vody. Nakonec trvá skoro hodinu a pak ještě dlouho lehce prší. Kolem je spousta popadaných větví i pár zlomených stromů.

Se značným zpožděním vyrážíme na nákupy. Nutně potřebuju uzavřené boty do labu a ještě jedny kalhoty. Víc nic, ale třeba narazíme na něco zajímavého. Zabere nám asi tři hodiny něco sehnat. Největší problém je s kalhotama. Mají tu úplně jiné velikosti a mně skoro žádná nesedí. Zjevně mají Američanky jiné proporce.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama