Motto: "Člověka limituje jen jeho fantazie."

Krátce z US, týden no. 2

24. září 2012 v 2:28 | Nady |  Z cest
Pondělí, 2. týden
Obuju nové boty a frčím do labu. Ještě než tam dojdu, zjišťuju, že mě boty pěkně dřou. Nové boty, jak jinak. Sice bych to od tenisek nečekala, ale co nadělám. Po příchodu do labu preventivně zalepuju paty.

Úterý, 2. týden
Dopoledne mám kurz bezpečnosti práce v laboratoři s následným testem. Mám z toho trochu vítr, obávám se nedostatků mé angličtiny. Chvíli bloudím po areálu, ačkoli jsem si včera vytiskla mapu areálu. Mohla by být trochu podrobnější. Nakonec vše najdu včas. Tříhodinovou přednášku má sympatická paní. Když ale povídá už třetí historku ze své praxe, přestává být sympatická. Málokdo tam chce sedět déle než je nutné.

Historek je nakonec přinejmenším deset, prodlužují přednášku o dobrou hodinu. Leč, prý taková forma prodlužuje dobu, kdy si to člověk pamatuje. Přichází na řadu test. Má asi 20 otázek a je nutné ho napsat na 75%. U dvou otázek si nejsem jistá, tři nechápu a dvěma nerozumím. Prostě bych tam dala ještě jinou možnost, než se nabízí. Nakonec odpovím na všechny dle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Vracím se bleskurychle do labu, už na mě určitě čekají s obědem. Ozývají se paty. Silně. Zalapené, nezalepené, kontaktní plocha je příliš velká. Než dorazím do labu, jeden puchýř praskne. Na druhý potřebuju dvě náplasti, je prostě mega.

Na večer tajně plánuju palačinky. Indové pořád zvědavě okukují, co to je a jak se to dělá atd. U nich mají taky palačinky, ale jiné. Křupavé. Všichni jsou mile překvapeni, protože s ničím nepočítali. Děláme s Petrem revizi v druhé lednici - je tam spousta upotřebitelných věcí, ke kterým se nikdo nehlásí. Například dvě sklenice kompotu a hroznové želé. Ideální na palačinky.

Chybí jen tvaroh a šlehačka. Třeba někdy příště. Ukazuje se, že hroznové želé chutná jako borůvková marmeláda. Jak je to možné netuším, ale je to dobré :)

Středa, 2. týden
Do práce jdu v sandálech, přezouvám se až po příchodu. Paty samozřejmě důkladně zalepuju. Posílají mě na druhou stranu areálu pro zatoulaný balíček. Taky to mohli říct, než jsem se přezula! Už v půlce cesty zjišťuju, že jsem se měla přezout. Po zbytek cesty se snažím paty šetřit, chodím po špičkách a vypadám jako cvok. Když se asi po půl hodině dostanu zpět, boty jsou okamžitě dolů a hážu je do kouta. Nohy už mám ale totálně dorasované.

Čtvrtek, 2. týden
Hurááá, mám certifikát z laboratorní bezpečnosti! Mé obavy se nenaplnily a má angličtina zřejmě není tak mizerná, jak to místy vypadá. O něco později přichází ještě e-mail se správnými odpověďmi na otázky, ve kterých se nejčastěji chybovalo. Překvapuju sama sebe, všechny jsem měla dobře.

Sobota, 2. týden
Vstávám kolem poledne. Už nevím, kdo mě to vzbudil. Stejně na dnešek není žádný domluvený program. (V pátek večer byla nějaká socializační akce. Nejsem si jistá, která to byla, protože obvykle v pátek nějaká byla. Mám ale tušení, že to byla ta, kde jsem se v hospodě děsně pohádala [s jiným Čechem a jak jinak než o pěkné kravině], naštvaně z ní odešla. Sama. Petr mě sice chtěl hned doběhnout, ale pro něj překvapivě jsem si vybrala jinou cestu domů. Výsledkem byl asi půl hodinový pobyt na schodech před domem ve dvě ráno se středně těžkým záchvatem typu "home-sick" [a to jsem tu teprve necelé tři týdny..]. Následkem pak lehká ranní morální kocovinka.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama