Motto: "Člověka limituje jen jeho fantazie."

První dny v Americe

5. září 2012 v 4:29 | Nady |  Z cest
Obyčejná cesta z letiště a hned 4 pruhy. Vedle, z každé strany vedou ještě dvě stejně široké silnice. Psycho. Takového betonu... Nedokážu si představit, jak obrovská je asi dálnice. Beton, beton a zase beton. Aut jen pár. A všude se něco opravuje nebo aspoň udržuje, oranžová je všude. Přijížníme k drobné zácpě, aut je najednou plno. Do pěti minut je zácpa ta tam a kolem zase jen pár aut. V opačném směru je jich více. Šéf laborky povídá, že jedeme naštěstí brzo, takže provoz zatím není moc velký. Jsou dvě odpoledne místního času.

Proslulý washingtonský výzkumný komplex je celý obehnaný plotem a všude jsou kontroly. Dříve se přes něj dalo volně chodit, ploty a pečlivé kontroly přibyly po 11. září. Koukám na něj zatím jen zpoza plotu, bližší průzkum je naplánovaný na zítra.

Blížíme se k domu, kde budu po ty dva měsíce ubytovaná. Jedná se o jednu z lepších částí Bethesdy, skoro by se dalo říci residenční čtvrť. Jmenuje se to tu poeticky Maplewood a javorů je kolem opravdu hodně. Ulice jsou spíše krátké, ale všechny vypadají velmi podobně. Ideální místo ke ztracení se.

Můj domov pro příští dva měsíce:

Překvapivě, nikdo není doma. Jsou dvě odpoledne, všichni jsou v práci. A paní domu nejspíše na nákupech. Nicméně s tím bylo počítáno, takže klíče máme. Ukazuje se, že ani nebudu bydlet do soboty v obýváku. Dostala jsem postel i skříň, pokoj budeme do soboty sdílet. Pohoda :) Dům je poměrně velký a rozlehlý, má pěknou zahradu. Koupelna je pro většinu nájemníků společná. Jen paní domu a ještě jedna princezna mají vlastní.

Celkově dojem velmi dobrý. Nechávají mě tam, musí zpět do práce. Mám i heslo od internetu, takže všem hned píšu. Prý mám jít spát. Moc se mi nechce. Za to se těším na sprchu, je tu slušně vedro. Koupelna se starším modelem sprchového koutu. Prima. Tři kohoutky, ani jeden označený. Nedá se nic dělat, musím je otestovat. Vodu se mi po delším boji podařilo pustit, ale regulovat teplotu moc ne. Krapet studená sprcha, brr. Co naplat, budu muset zjistit, jak to funguje.

Po zhruba půl hodině přichází paní domácí. Je moc milá, pěkně se s ní povídá. Umí i polsky, překvapivě dobře jí v polštině rozumím. Možná lépe než anglicky... Ta moje angličtina je fakt děs.

Jeden z obyvatel domu je shodou okolností Čech. Sám se nabídl, že mi ve čtvrtek ukáže okolí. Počítala jsem s tím, takže jsem si některé věci, které vydrží tak akorát dva měsíce, s sebou ani nebrala. Starostlivá paní domácí se ptá, kdy že má dorazit. "Za hodinku by tu měl být." Povídáme a povídáme. Po nějaké době zvoní telefon. Petr volá, že bude v práci tak do osmi, do devíti, že se omlouvá. Hm, to je mi platné.

Ptám se paní domácí na obchody. "Tam jezdíme autem." Taky dobrý. Mapu místního okolí samozřejmě nemám... Dostávám sendvič a vynikající polévku. Paní domácí ze mě páčí, co mi má koupit. Nakupuje totiž dvakrát do týdne pro všechny, každý pak jednou za čas vyrovná účet. Jak mám vědět, co chci, když vůbec netuším, co tu mají?! Ukazuje mi, co mají ostatní, navrhuje, připomíná zdravou stravu. Objednávám jogurt, müsli, šunku, sýr, ovoce a zeleninu. Vlastně nemám moc představu, k čemu mi to bude, ale snad to bude ok. Dozvídám se, že tu mají i jiný chleba než tousťák. Mám radost, protože tousťák neopečený je fakt hnus. Akorát to má trochu chybu, že ten evropštější chleba mají za použitelnou cenu jen v neděli...

První obyvatelé domu se trousí z práce. Seznamujeme se. Pak ale každý většinou zaparkuje k sobě do pokoje - zítra se jde zase do práce. Jsem utahaná a do postele se ukládám dříve, než vůbec všichni dorazí.

Ráno vstávám velmi brzo, v pět opravdu ještě nikdo vzhůru není. Za to v Čechách je skoro poledne. V pokoji je slušné vedro, spát se tam prostě už nedá. Usidluju se na zahradě a zjišťuju, že místní komáři mě naprosto zbožňují. Snad je to nebude bavit moc dlouho. Kolem šesté někdo vstává. Někdo, koho jsem ještě neviděla. Milá slečna, která se bude v sobotu stěhovat. Polovinu věcí už má v krabicích v obýváku. Snídá müsli a jahody zalité mlékem. Müsli tady vůbec snídá každý. Včetně paní domácí. Vyfásla jsem taky müsli, svoje potraviny ještě nemám, poněvadž a protože...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama