Motto: "Člověka limituje jen jeho fantazie."

Krátce z US, týden no. 3

2. října 2012 v 1:29 | Nady |  Z cest
úterý, 3.týden
Že se moc nekamarádím s deštníkem je stará známá věc. Dneska už od půl jedné v noci prší. Ráno už je ale po dešti a navíc celkem dost teplo. Nejenže si neberu deštník, ale nakonec si neberu ani bundu - bych se v ní uvařila. V labu je ještě větší zima než obvykle. Nepomáhají ani ponožky, ani svetr, natož teplý čaj. Někomu asi ujela ruka.

Venku v jednom kuse leje. Doufám, že se to do odpoledne změní. Možná jsem si tu bundu přecejen měla vzít. Aspoň s sebou.

Chvilku po obědě přichází na e-mail informace, že v naší oblasti budou pozorovatelná tornáda. Nic moc překvapivého, venku je silně větrno, ale stále vedro, přerušovaně leje. Kolem třetí hodiny sledujeme na radaru blížící se bouři. Pak se přesunujeme na chodbu. Z levé strany se plíží velkou rychlostí černo.

Máme z toho trochu kino. Posledních deset minut stojíme u okna a pozorujeme bouři jak přichází. Postupně nám zmizí veškerý výhled. Padají vodopády vody. Venku se stále objevují nějací lidi. Dokonce s deštníkama. Asi chtějí létat :) Vítr mění déšť téměř na horizontální srážky. Pozorujeme kousky mraků či mlhy stáčející se vysokou rychlostí kolem naší budovy. Dokonce slyšíme svist větru, což je v této budově opravdu nezvyklé.

Z ničeho nic se počasí uklidňuje, bouře se posunuje dále na severovýchod. Obloha se vyjasňuje, zůstávají jen mraky. Na radaru zjišťujeme, že nejsilnější bouře nás nakonec minula. Nevadí, třeba uvidíme tornádo příště.

Do mailu ale asi po hodině přichází už varování před tornády v naší oblasti. Divné, venku to nevypadá, že by se mělo něco dít, na radaru taky ne. Jsem vážně ráda, že na dnešní večeři jsem byla nakoupit včera.

Ve chvilce, kdy neprší, prchám z práce. Naštěstí to nemám daleko, takže stihnu dorazit před deštěm. Všude po cestě je spousta popadaných listů, větví, žaludů a kaštanů, přičemž ale většinu už spláchla voda ke krajnicím. Veverky mají vánoce. Potkávám tři, jedna zvědavější než druhá, všechny roztomile prchající.

středa, 3. týden
Zítra odjíždí paní domácí na 5 dní pryč. Na svatbu. Plánujeme "house" party s bramborákama. Krycí název akce: PPP (potato pancake party). Petr se rozhodl mě mučit. Mluví se mnou jen anglicky. Ono je to dobře, poněvadž za den moc angličtiny neslyším. Ale stejně, pěkná podpásovka! (Naštěstí mu to moc dlouho nevydrželo :))

čtvrtek, 3. týden
Přípravy na PPP finišují. Je skoro půlnoc a my si vzpoměli, že musíme zkontrolovat množství česneku. Ono na deset lidí to bude už slušná spotřeba. Česneku je půl pytle. Ale v jakém stavu? Prohlížíme hlavičku po hlavičce. Ve výsledku nám zbyly asi tři stroužky, ostatní je plesnivý, ztrouchnivělý nebo totálně gumový. Někdo musí zítra ještě do obchodu...

pátek, 3. týden
Ráno jsem se odhodla vzít si zase svoje nové boty. Paty už mám v pohodě, tak bych je snad mohla už rozchodit. Už po příchodu do práce jsem věděla, že to byl pěkně pitomý nápad... Jediná klika, že tu mají tak velkou krabici náplastí. Ponožky jsou lehce krvavé, ale to se vypere.

Večer je PPP. Petr ještě vyráží do obchodu pro onen slavný česnek a případně i něco navíc. Hosté jsou zváni na sedm, my si naplánovali příchod v šest, abychom mohli všechno nachystat. Realita je tradičně jiná. Horko těžko odejdu z práce ve čtvrt na sedm, v půl jsem na místě. Petr právě přišel, moc toho zatím nestihl. Fofrem škrabu brambory, aby je mohl nastrouhat... Bramboráková směs ještě není hotová a už se trousí první hosté.

Nakonec jsme museli přidělat ještě druhou mísu. Všichni vypadali moc spokojeně. Jestli opravdu byli, to nevím. Ivana mě odtáhla do centra na "lab meeting".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama