Motto: "Člověka limituje jen jeho fantazie."

Leden 2013

Velký výlet do NY - part 1

29. ledna 2013 v 11:04 | Nady |  Z cest
středa, 5. týden
Oba chlapci, Raghú i Pert, jsou solidně nachcípaní. Řešíme, jestli by nebylo lepší výlet odložit. I vzhledem k počasí. Lístky na bus lze stornovat celkem bez problémů,za hostel je zaplacená jen nepatrná záloha. Závěr je, že žádné rušení nepřichází v úvahu.

čtvrtek, 5. týden
Je večer. Nejvyšší čas sbalit věci na výlet do NY. Jenže co? A kolik? Počasí se má dost výrazně měnit, to abych si sbalila půl šatníku. Hledám kompromisy. Nějaké nacházím, nějaké ne. Všichni ostatní si berou dvoje boty. Toho jsem ušetřena, protože mám stále jen jedny uzavřené. Sbaleno. Snad nic nechybí. Kartáček na zuby mám. Petr pro jistotu bere větší lékárničku.

pátek, 5. týden
Ráno s věcma do práce. Odpoledne je tradiční lab-meeting. Šéf musí někam odejít, meeting se posunuje o hodinu a půl. Napjatě sleduju čas, nevím, jestli stihnu sraz. Uff, vyjde to tak akorát. Po meetingu mám 5 minut na to, abych odešla. Jsem na místě včas, stejně tak Alesandra. Nikoli chlapci. Petr nemá moc velké zpoždění, zato Raghú nestíhá. Shuttle nám ujíždí před nosem. Nevadí, na metro to není daleko a ani s tolika věcma to není nijak náročné. O stanici metra dále zdárně nalézáme zastávku autobusu.

Autobus má jet za cca 30 minut, ale několik lidí už tu čeká. Sedadla nejsou daná. Vypuká lehká panika ohledně čtvrtého lístku na bus. Lístek je zdárně nalezen. Po kontrole lístků příslušným zaměstnancem autobusové společnosti se většina naší skupiny vydává do obchodu. Zůstávám u zavazadel, jsem plně vybavena, nic nepotřebuju - mám vodu, svačinu, ovoce... Dá se očekávat, že bus bude mít zpoždění, vyjíždí z jiné části DC. Nepříliš daleké, ale provoz je provoz.

Zpoždění je jen cca 25 minut, pohoda. Dokonce na nás vyšla i slušná místa, ne přímo u toalety. U vstupu do busu dostáváme ještě lahev vody. Vzhůru o NY! Předpokládaný příjezd 21:30. Zpoždění na příjezdu do NY máme asi hodinku. Zbývá najít příslušnou stanici metra a zdárně přestoupit na kýžený vlak. V newyorském metru je pekelné vedro. Oproti předpokladu se ukáže být problematické spíše koupit MetroCard než najít správný vlak. Ale to je jen první dojem, záludnosti newyorského metra se ukazují až při přestupu.

Alesandra má jiný hostel než my, protože v našem už nebylo místo. Hledáme napřed ten její. Jít podle GPS se může zdát snadné, ale musí to mít v ruce někdo, kdo s ní umí zacházet. Před půlnocí se konečně dostáváme do našeho hostelu, jsou od sebe asi jen pět minut chůze. Je to loft, vedený trochu jako kolej. Pokoj máme hned u koupelen. Možná výhoda, možná ne. Mile nás překvapí, že v ceně je snídaně. To tady opravdu není obvyklé.

sobota, 5. týden
Ráno máme s Petrem v plánu vyrazit velmi brzo. Chceme stihnout východ slunce nad NY. Cílem je mrakodrap Rockefelerova centra, Top of the Rock. Vstáváme před půl sedmou. Snídaně je opravdu velmi milým překvapením, mají tu vše: cereálie, chleba, vafle, marmelády, burákové máslo, ovoce, čaj, kafe... Žádný evropský švédský stůl, ale pěkná americká snídaně. Co si kdo uloví z dané nabídky. V devět to zaměstnanci sbalí a už nedostanete ani kůrku chleba. Takže zároveň je to dobrá motivace vstávat včas :)

Rychle pobereme něco málo, žádný čaj či kafe, na to není čas. Obloha se pomalu projasňuje a my bychom rádi byli nahoře aspoň v osm. Level 1 - metro. Zdárně zvládnut. Level 2 - najít Top of the Rock. Po drobném zaváhání také zvládnut. Přicházíme právě včas, zrovna otvírají budovu.

Krátce z US, týden no. 4 a 1/2

21. ledna 2013 v 18:30 | Nady |  Z cest
neděle, 4. týden
Vzbudila jsem se kolem poledne. Vlastně mě vzbudil Raghú. Už po několikáté na mě volal. (Netušíce naprosto nic o noční story, o procházce Washingotem při západu slunce, o krátkém nákupu v Bethesdě, jež dal příležitost zajít na jedno, o dlouhém vykecávání v hospodě nad pivem a velmi pozdním návratu domů...)

Rozespalá jsem vylezla z postele zjistit, co chce. Prý kdy odjíždíme do NY. Na pohovce napůl sedí, napůl leží blondýnka, bez brýlí mi připadá jako docela kost. Raghú mi nadšeně sděluje, že jede s náma do NY, že už jí zařídil ubytování jen blok od našeho hostelu. Jsem rozespalá a jen nevěřícně koukám. Doufám, že se zeptal aspoň Petra...

Zalézám zpět do postele. Petr je, jako skoro každou neděli, v práci. Usnout už se mi nedaří. Beru tedy do ruky průvodce po NY, kterého jsem vyfásla od Petra. Je tam toho hodně. Opravdu hodně. Nalézám několik velmi zajímavých míst. Plán výletu vlastně ještě stále není. Beru do ruky počítač a snažím se najít nějaké reakce/zážitky lidí z NY. Oproti Washingtonu se totiž v NY platí každá památka. Respektive oni je nazývají "atrakce". Neplatí se zrovna málo, takže je dobré, si to rozmyslet.

Nacházím kumulativní vstupenku, newyorský pas. Poměrně zajímavá nabídka. Uvidíme, probereme.. Ze zvědavosti koukám na počasí. Skvěle. Příšítí víkend v NY přibližně 5°C, déšť. A větrno, v NY je vždycky větrno. Tak to bude mazec. Asi budu muset nakoupit před odjezdem ještě nějaké oblečení.

Když už jsem u toho počítače, píšu Petrovi, jestli s ním Raghú mluvil o nějaké osobě navíc na výlet do NY. Z chatu přímo cítím jeho nevěřícný pohled, když odepisuje: "Cože?!". Ne že by nám vadilo, že jede někdo další. To vůbec ne. Problém je, že tu osobu vůbec neznáme. Ani v nejmenším. A plán je hodně, ale opravdu hodně chodit. (To je zatím jedna z mála věcí, ve které máme jasno.)

pondělí, 5. týden
Posílám Petrovi své návrhy na plán akce v New Yorku. V odpovědi mi posílá nějaké svoje s tím, že to probereme večer. Upozorňuju ještě na nepříliš příznivou předpověď počasí. Raghú má už teď rýmičku. Večer se máme seznámit se čtvrtým členem výpravy.

Jmenuje se Alessandra a je celkem milá. Je tu na dva týdny, jinak pracuje v Londýně a pochází z jižní Ameriky. S naším skoroplánem zahrnujícím téměř výhradně pěší přepravu nemá problém. Ok. Snad to bude v pohodě. Večer debatujeme nad tím, co všechno v New Yorku podnikneme. Raghú chce bezpodmínečně jeden večer jít tancovat do klubu. Od naší kamarádky z New Yorku jsme pár tipů, kam zajít. S tím nemám problém, akorát to bude obnášet oblečení navíc. Většina klubů v New Yorku totiž požaduje "dress up" (lepší oblečení; pro dívky rozhodně sukně a nejlépe i podpadky, rifle se obecně netolerují).

Bádáme nad newyorským pasem na atrakce. Teoreticky se vyplatí, ale pravděpodobně bychom to všechno nevyužili. Navíc máme všichni ještě studentskou slevu. Návrh je tedy shozen ze stolu. Stejně tak i mé zbylé tipy. Tak já se budu zase přístě angažovat, chlapci!

Amerika obrazem VI

20. ledna 2013 v 15:48 | Nady
stále sobota, stále 4. týden
Posléze jsme se jali brouzdat "hlavní muzejní" ulicí.

Míjíme slavné muzeum letectví a kosmonautiky. Je u něj narváno jako obvykle.

Ještě ohlédnutí zpět na Capitol (aneb Capitolu není nikdy dost!)

Raghú se dožaduje návštěvy přírodopisného muzea, tak jdeme. Muzeum patří ke klenotům Washingtonu (nepočítáme-li památky a památníky). Je veliké a je opravdu skvělé (bylo tam ale hodně lidí, takže jsem nefotila), hodně interaktivní a najdete v něm od brouků, přes savce až po horniny a minerály, vývoj člověka a další. Navíc, jako velká většina místních muzeí, je zdarma - žije z darů a prodeje upomínkových předmětů. Světe div se, prosperuje velmi dobře.

Jediné mínus muzea je pro fotky mizerné osvětlení. A tak z něj mám spoustu zážitků a jen tuto jednu fotku:

Vypadá to jako katedrála, ale je to taky muzeum.

Raghú se už cítil velmi unaven, já jsem naopak chytla "druhou mízu". Petr byl taky ještě svěží a tak jsme se vydali na okruh s památníky, protože jsem jich ještě dobrou polovinu neviděla.

Je konec září, čtvrt na šest odpoledne, sluníčko pomalu zachází. Teplota prudce klesá, země už rozhodně nehřeje. Některým to ovšem nevadí ani v nejmenším:

Vyfoceno pod dohledem pana Jeffersona:

Dostáváme se k válečným památníkům. Pokud se dobře pamatuju, tak tento památník, určený i pro slepce a z toho důvodu i adekvátně patinovaný časem a rukama kolemjdoucích se vztahoval ke světlové válce.

Tento patří k válce druhé.

Ještě Jeffersonův památník v západu slunce

a vzhůru ku Arlingtonu:

Ne že bychom spěchali. Stejně tušíme, že Arlingtonský hřbitov už bude zavřený. Vlastně máme štěstí, že ještě stíháme metro jezdící v rozumných intervalech.

Potřebuju ještě něco málo nakoupit a tak vystupujeme o stanici dříve. Zbytek dojdeme pěšky. Bližší obchod není. Zastávka však dává důvod ještě k jedné návštěvě. A protože mají opravdu dobré pivo, nelze odolat. Jdeme na jedno.

Amerika obrazem V

19. ledna 2013 v 22:22 | Nady |  Z cest
sobota, 4. týden
Ještě jsem neviděla spoustu washingtonských památek. Ono Washington vlastně sestává především z památek a památníků, muzeí a federálních budov. Dneska je na programu Capitol a knihovna kongresu. Sestava tradiční - já, Petr coby průvodce a Raghú.

Začínáme na Union station.

McDonald je všude...

Vnějšek Union station

Bezdomovci jsou i ve sladné Americe.

Drobné hrátky s perspektivou a historií..

A konečně slíbený Capitol:

Jen si nemyslete, že svět vypadá pokřiveně jen u nás. Stačí mít vhodnou odrazovou plochu a pravda se hned ukáže :)

Blížíme se ke Knihovně kongresu

Těšíte se na interiér?

Tak tohle je jedna z lepších fotek interiéru. Knihovna kongresu je krapet zklamání. Do té nejzajímavější části lze nahlédnout jen přes dvě tlustá plexiskla a fotit se tam nesmí vůbec.

Na rozloučenou ještě jednou Capitol, tentokrát z druhé strany.



Krátce z US, týden no. 4

16. ledna 2013 v 16:11 | Nady |  Z cest
pondělí, 4. týden
Už týden se mluví o tom, že bychom měli navštívit New York. Zatím se o tom stále jen mluví, debatuje, ani nepadlo nic konkrétního, natož termín. Petr se tváří tajemně a snaží se přemluvit Raghua, že tři dny jsou rozhodně lepší než dva. Pořád čekám, kdy teda někdo řekne nějaký termín.

úterý, 4. týden
Dneska je venku docela zima. Samozřejmě jen velmi relativně. Svetřík i druhé, teplejší, kalhoty už jsem si pořídila. Ale ty boty... Shledávám ponožky v sandálech opravdu nevkusnými. Musím s tím konečně něco udělat. Prvně zakoupené tenisky na milost už nevezmu. Mnohem raději je přihodím na kupu věcí pro charitu, co je u Betty doma už připravená. Navíc v labu mi i přes sebelepší ponožky mrznou nohy. Ať žije klimatizace!

Odcházím z práce o chvíli dříve. Nejbližší a zároveň velký obchod s botama je asi 3 míle. DSW alias Designer Shoe Warenhouse. Jdu pěšky, času je dost, mají otevřeno dlouho. Kdyžtak pojedu busem zpátky. Není to sice žádná super cesta, jde se kolem silnice, ale zase je nulová šance někde blbě odbočit.

DSW je velký, dvoupatrový obchod poměrně slušné rozlohy. Mají všechny druhy bot. Mají i velké oddělení s výprodejem. Naštěstí už vím, jakou mám velikost. Procházím nejprve slevy, ty jsou v horním patře. Nic zajímavého. Pak dlouho brouzdám mezi regály vycházkové obuvi. Tyhle vypadají dobře, hm, nemají moji velikost. Tyhle taky, zkouším jak padnou... Vyzkouším kolem deseti párů bot. U některých dlouho váhám, cena sice není rozhodující, ale když už mám za ně tolik zaplatit, tak za to musí aspoň stát.

Objevuju jedny nesmírně pohodlné polobotky. S cenou poněkud přesahující můj interní limit. V pěkné, univerzální barvě. Celokožené. Třikrát se k nim vracím a nakonec je beru s sebou. Jdu dolů. Tady je vlastně ještě oddělení tenisek! Tam jsem se vůbec nepodívala. Strávím tam další půl hodiny. Nacházím podobné boty jiné značky za skoro poloviční cenu. Zkouším. Jsou fajn, ale ne tak dokonale pohodlné. Potřebovala bych od někoho poradit. Není od koho. Musím si to rozhodnout sama.

Po dlouhém vnitřním boji vyhrála kůže.


čtvrtek, 4. týden
Opět se dostává na scénu téma New York. Příští týden má být opět prodloužený víkend, v pondělí bude svátek. Raghú byl přehlasován a volíme delší pobyt. Nastává hektické hledání ubytování. Není to vůbec jednoduché, protože na prodloužený víkend je téměř všude (kde mají použitelnou cenu - do 100$ za noc) plno. Chtěli jsme Manhattan. Bez šance. Místa jsou, ale někde od 200$ za noc. Za hostel!


pátek, 4. týden
S ubytování na Manhattnu jsme se rozloučili. Pátráme v jiných částech New Yorku. Bude to bohužel trochu dál, ale snad aspoň ještě dobře na metru. Problém může být taky bezpečnost.

Petrovi se podařilo najít pěkný hostel. Vypadá vážně sympaticky. Cena použitelná také, tři stanice metra v okolí. Přes známou z New Yorku ještě ověřujeme, jak je na tom daný hostel i celá oblast s bezpečností.

Dopadlo to dobře, hostel je bezpečný a dokonce je nám i doporučován. Ihned bookujeme, není čas ztrácet čas, volná místa mizejí kosmickou rychlostí. Večer se modlíme, aby byla k dispozici ještě nějaká doprava. Na tu jsme se mezitím totiž nepodívali ani se nedohodli na čase.

Dopravy je k dispozici překvapivě spousta. Cenové rozdíly jsou maximálně dva dolary a jede nám to hned od metra v Bethesdě. Naštěstí už není doprava k dispozici v mnoha časových verzích, takže dohoda je tentokrát snadná :)